Praha opět ožila módou v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a já jsem tam jako vždy nemohla chybět. V dnešním článku vám chci v bodech popsat jak to na takovém Fashion Weeku vypadá.

                                                                                                                                                                       

Fashion Week je jedno velké čekání. Čekáte na to než vás pustí do lokace, ve které se přehlídky konají. Pak čekáte než začne přehlídka (někdy má klidně i 30 minut zpoždění). No a nakonec čekáte než budete moct odejít, protože je všude strašně moc lidí a nemůžete se přes ně dostat.

Všude jsou zajímavě oblečení lidé. Najdete tam elegantně oblečené lidi, crazy looky, které opravdu vybočují z řady oblečením nebo make upem. Ale taky se tu najdou normálně oblečení lidé, kteří nejspíš tolik neřeší, co si na sebe vezmou a jdou se třeba podívat jen na jednu přehlídku.

Ať už si na sebe vezmete cokoliv rozhodně na Fashion Weeku bude spousta lidí oblečených daleko líp než vy, takže v tu chvíli si začnete připadat, jak kdybyste tam přišli v pytli a začnete okukovat všechny okolo, abyste se inspirovali, co si vzít příště.

Černá je barva Fashion Weeku, a když nejdete v černé nebo aspoň v tmavých barvách, budete si opět připadat jak kdybyste přišli v pytli. Neonově růžovém pytli.

Na téhle akci jde vždycky o vzhled a každému je v podstatě jedno, jestli máte dobré srdce. Takže si klidně můžete řídit heslem "vyfikni se a nahoď bitch face".

Při některých přehlídkách si říkáš, co to návrháři zase vymysleli a u některých, že byste chtěli všechno. Ten pocit, že nutně všechno potřebuju jsem měla u přehlídky Kateřiny Geislerové a Tique by Petra Balvínová.

Chcete zajít na co nejvíc akcí z doprovodného programu, ale ve finále to mezi přehlídkami moc nestíháte a tak stihnete nejspíš jen jednu. Ale příště na ten Sustainable Fashion Day fakt půjdu.

Když MBPFW skončí tak i přes všechno čekání, bolení nohou, spěchání na přehlídky a nepohodlné outfity, stejně myslíte jenom na ty dobré věci jako skvělé přehlídky, street fashion a atmosféru celé akce. A už se prostě nemůžete dočkat dalšího týdne módy.

Focení outfitů pro mě není vůbec snadné. Musíte se totiž namalovat, učesat, oblíknout, pózovat a stejně se nakonec může stát něco kvůli čemu ty fotky nevydáte. Nebo vůbec nevzniknou. Tak totiž dopadlo focení outfitu z prvního přehlídkového dne Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Když jsem se totiž nachystala a chtěli jsme jít fotit, tak začalo pršet, takže focení jsem zabalila. A když jsme s přítelem chtěli fotit po přehlídce tak začalo pršet taky a k tomu ještě foukal hroznej vítr, že jsme to vážně vzdali a radši šli do kina na Krásku a zvíře s Emmou Watson (doporučuju!). A to je důvod proč na blog dávám outfit až ze druhého dne a ne z prvního, achjo :)

Druhý přehlídkový den jsem byla od nějakých 16 hodin až do večera v centru, takže jsem vsadila na pohodlí a vzala si svoje milované AirMaxy. K tomu tričko s chokerem a růžový kabát, který teď v podstatě nesundám. A protože jsem nechtěla celý den tahat kabelku, vzala jsem si malý baťůžek s chlupatou bambulí. Jak se vám outfit líbí?

kabát: Mango, džíny+baťůžek: Primark, tenisky: Nike, tričko: New Yorker

Slavné tváře, zajímavý program, výborný catering, spousta blogerek a především nová sportovní kolekce v čele s běžeckými teniskami Ultra Boost X. Tak by se dala shrnout akce Adidas, která se nedávno konala v Galerii Mánes.

Na akci jsem se moc těšila, protože Adidas má vždycky pěkné eventy. Už když jsem přišla tak jsem dostala skleničku prosecca do ruky a to vždycky potěší, haha. Navíc jsem hned u vchodu potkala naší Míšu z Krásné, takže jsem byla ráda, že se po delší době zase vidíme a můžeme si popovídat. Ale samozřejmě, že jsem tam jen nepopíjela a nekecala, ale šla jsem si hlavně prohlédnout novou kolekci. Z oblečení tam bylo ale jen pár kousků, protože šlo především o zmíněné běžecké boty. Ty nám v akci ukázaly holky během parkourového vystoupení. To jak skákaly po bednách a dělaly různé "tríčky" fakt nechápu, protože já bych si během prvního výskoku zlomila nohu nebo vyrazila dech. Klobouk dolů.

Po vystoupení byla klasická prezentace s představením Ultra Boostů a jejich unikátní technologie. Slibují totiž, že energii, kterou vložíte do běhu vám ještě dvojnásobně vrátí. Sama jsem si boty vyzkoušela a musím říct, že to tak fakt je. Když jsem v teniskách skákala, tak se mi odráželo vážně dobře a věřím, že kdo si je pořídí na běhání, neprohloupí. Navíc se mi hodně líbí jejich pletený design. Já s nimi mám bohužel ten problém, že mám širší nohu a vysoký nárt, a ty boty chodidlo trochu stahují, takže mi nejsou na noze tak příjemné. Možná bych si na to zvykla, ale musela bych je mít na noze dýl než 5 minut.

Ještě než jsem šla domů, jsem si zahrála na fotomodelku a nechala se vyfotit od fotografa. Měli tam připravené focení přes zrdcadla a musím říct, že to byla docela sranda se tam vyblbnout.

Moc děkuju za pozvání i dárečky a už se těším na další Adidas akci.

Nad napsáním tohohle článku přemýšlím už delší dobu. A to protože je plný "co když". Co když nevíte co přesně chcete v životě dělat? Co když to víte, ale nevíte jak toho dosáhnout? Co když máte určité kariérní možnosti, ale není to to, co by vám vyhovovalo a chtěli byste dělat? Co když je to, co chcete dělat založeno na tom, aby vás ostatní měli rádi a oni vás rádi nemají?

Co když znáte svůj cíl, jak toho ale dosáhnout? Nikdo vám neřekne co dělat step by step. A i když jste ochotní tomu obětovat svůj volný čas a chcete si za tím jít, nikdo vám nezajistí, že to, co jste obětovali a kroky, které jste ušli, jsou ty správné. Nikdo vám bohužel nedá napsaný návod na to, ja se stát úspěšnou modelkou, blogerkou, moderátorkou, reportérkou atd. atd. A přitom by se to tak hodilo, no ne? Aspoň mně, protože si poslední dobou přijdu trochu ztracená. Neděsí mě žádná trnitá cesta, kterou bych se musela prosekat, ale děsí mě, že nevím, která je ta správná.

Taky na sobě cítím trochu tlak, který mi přijde, že je tak nepřímo na naší generaci. Očekává se od nás totiž, že umíme aspoň dva nebo tři cizí jazyky (plynně samozřejmě), procestovali jsme přinejmenším celý svět, máme vysokou školu, skvělou práci, ve které si vlastně můžeme dělat co chceme a taky pracovní dobu, která nemá víc jak 4 hodiny. A nevím jak vám, ale mně někdy fakt přijde, že nade mnou vidí černý mrak očekávání, která musím splnit. 

Sice mám školu, brigádu, blog, chodím cvičit, ale stejně mi přijde, že toho mám málo a měla bych dělat víc. Všichni by měli dělat víc. Když přijdu domů z práce a koukám na televizi, tak stejně jen přemýšlím nad tím, že bych měla ještě něco dělat, protože to nestačí.

Ale víte co? Stejně si po tomhle kolotoči tlaku a stresu z budoucnosti vždycky řeknu, že je hlavní se z toho nepos... Vždyť jak se říká - nikdo učený z nebe nespadl. A každý člověk je jiný, takže bychom se neměli měřit podle ostatních. A i když to pro mě není vždycky lehké to tak brát takhle s klidem, protože jsem cíťa a často mám pocit, že mě tíží celý svět, nakonec si řeknu, že stejně ještě studuju. Mám čas na to rozmyslet si co chci dělat. Mám čas dělat přešlapy, chyby a získávat zkušenosti. Ale můj momentální cíl je naučit se, se tolik vevnitř nestresovat a naučit se vážně vypnout a nepřemýšlet tolik nad tím, že nevím jaký bude můj další životní krok.

Así ten článek nemá úplně hlavu a patu, ale jsou to tak nějak moje pocity v kostce. Tak snad se vám líbil. Napište mi jak vidíte svojí budoucnost vy a jestli si taky někdy připadáte pod stejným tlakem. Budu moc ráda za vaše komentáře :)

Už delší dobu mám v hlavě dvě myšlenky. Jednak to, že bych chtěla víc nakupovat tzv. slow fashion - nakupovat v sekáčích, na Vinted nebo třeba od lokálních značek, ale na to zatím nemám peníze. Druhá věc je ta, že bych chtěla používat přírodní pečující kosmetiku. Zatím jsem se na to úplně nějak nezaměřovala, ale myslím si, že přírodní pečující produkty jsou pro naší pokožku lepší, protože to zkrátka není chemie. Takový selský rozum no.

Přírodní kosmetika

Nikdy jsem neměla úplně krásnou pleť bez dokonalostí a taky nepřemýšlela nad složení produktů, které používám. Když měl produkt dobré recenze a cenu a tak jsem si ho prostě koupila. Ale teď chci postupně všechny kosmetické produkty vyměnit za ty přírodní. Je mi líto zbytečně vyhazovat krém, kde mám třeba ještě půlku nebo nový čistící gel na pleť. Je to sice běh na dlouhou trať, když to budu dělat takhle postupně, ale upřímně se na to těším. Teď aktuálně hledám nějakou dobrou vlasovou kosmetiku. Máte někdo zkušenosti s šamponem a kondicionérem z The Body Shop? Nebo jinou přírodní značkou?

Ovšem dekorativní kosmetiku chci používat pořád tak nějak stejnou a možná se časem rozhodnu přejít taky na přírodní produkty. Ale většinou přírodní dekorativka nemá prostě tak dobré recenze a ani mi na ní tolik nesejde jako na té pečující.

Slow fashion

Na tuhle myšlenku mě přivedlo to, že zkrátka bydlím sama a nemám tolik peněz kupovat si oblečení. A přitom se dá sehnat spoustu nových nebo skoro nových věcí za daleko nižší cenu. V tomhle je moje největší inspirace kamarádka Terka, která v sekáčích a hlavně na Vinted najde vždycky ty nejlepší kousky a rozhodně byste neřekli, že za krásnou kabelku z Manga dala třeba jen 350 Kč. Snad budu mít taky štěstí jako ona. 

Ale rozhodnutí nakupovat víc právě třeba přes Vinted není jen kvůli penězům. Celkově se mi totiž líbí to, že oblečení dostane druhou šanci a když se vám už nelíbí nebo vám nesedí, tak ho využije někdo jiný.

Ale "z druhé ruky" rozhodně nebudu nakupovat všechno a asi ani ne vždycky, protože bych určitě nevydržela nezajít občas omrknout novinky do H&M. A třeba spodní prádlo a sportovní oblečení si stejně radši koupím v normálním obchodě.

                                                                                                                                                                     

Jaký máte názor na přírodní kosmetiku? Nakupujete oblečení jen v řetězcích nebo využíváte i jiných možností?